Cette série de romans autobiographiques offre un regard profond et sans concession sur une vie vécue, sans crainte de confronter le passé. L'auteur retrace méticuleusement des moments cruciaux de son existence, des événements politiques turbulents aux défis personnels. C'est un récit de courage, de mémoire et de quête de vérité à travers des époques de changements significatifs.
Třetí z autorových autobiografických románů se ohlíží za 77 lety autorova života. Na rozdíl od předchozích \"memoárománů\" tato kniha neponechává žádný prostor fabulaci. Kohout se v ní znovu vrací k 50. a 60. letům, k pražskému jaru, Chartě 77 a letům disentu nově pak k letům nechtěné emigrace, hektické době listopadu a prosince 1989 i k letům následujícím. Nový pohled na jeho osudy v letech 1968-1989 mu přitom poskytlo studium rozsáhlého svazku, který na něj vedla StB.
V druhém díle vzpomínkové knihy To byl můj život?? se Pavel Kohout vrací k období svého života, které je jeho čtenářům i oponentům pravděpodobně nejméně známé. Jedná se o dobu ohraničenou rokem 1979, kdy byl protiprávně zbaven československého občanství a přinucen k emigraci, takže se ze dne na den změnily jeho perspektivy i profesní a existenční situace, a rokem 1992, který považuje za jiný milník, neboť to byl rok, v němž se rozpadla Československá republika. Zatímco k událostem předcházejícím první z obou časových hranic jakož i ke svému zrání občanskému i uměleckému se autor již několikrát vrátil ve svých dřívějších memoárománech, o deseti letech jeho života a práce ve ‚zbytku světa‘, stejně jako o jeho nejednoduchém navracení domů po listopadu 1989 se ke čtenářům dostává autentická zpráva vlastně poprvé.
Pavel Kohout zůstal i v tomto období, kdy jeden z klíčových hybatelů jeho osudu, každodenní konfrontace s mocenským aparátem, náhle ustoupil do pozadí, člověkem politickým. Jako takový podává zprávu o intelektuálním selhání velké části západoevropské levice, která v 80. letech přivírala oči nad pronásledováním disidentů v totalitních zemích sovětského bloku (podle hesla „lepší špatný socialismus než žádný“), a vydává rovněž své svědectví ze zákulisí dějů sametové revoluce. Větší prostor ve svých vzpomínkách však již může věnovat také světu divadla a literatury a ovšemže Vídni, jež se stala jeho druhým domovem.
Pavel Kohout bilancuje. V roce, kdy se spisovatel dožívá významného životního jubilea, vydáváme souborně jeho paměti. Svazek obsahuje oba díly Kohoutových vzpomínek To byl můj život? na léta 1928–1979 a 1979–1992, dále text Předběžná bilance z roku 2011 a konečně autorův „dovětek“ P. S. Autor vtipným způsobem komentuje události ze svého života, vytahuje střípky paměti, které dohromady utvářejí pozoruhodný obraz dvacátého století…
