Gottfried Wilhelm Leibniz fut un polymathe et philosophe allemand dont l'influence s'étend aux mathématiques, à la philosophie, à la physique et à l'informatique. Il est considéré comme l'un des penseurs les plus importants du XVIIe siècle, ayant développé indépendamment le calcul infinitésimal avec une notation encore utilisée aujourd'hui. Les idées de Leibniz ont anticipé la logique moderne et la philosophie analytique, sa propre philosophie étant fondée sur le rationalisme et le raisonnement déductif. Bien que son œuvre vaste couvre de nombreux domaines, des mathématiques à la théologie, et ait été écrite en latin, en français et en allemand, une collection complète de ses écrits reste indisponible.
Der Discours de Métaphysique, entstanden 1686, ist die erste systematische Darstellung der philosophischen Weltanschauung des bereits vierzigjährigen Leibniz. Die Auseinandersetzung über die Grundgedanken dieses Textes eröffnete den bedeutsamen Briefwechsel mit Arnauld, der jetzt als Band 1 der Reihe „G. W. Leibniz: Philosophischer Briefwechsel“ lieferbar ist (siehe Seite 152).
Metafyzická rozprava byla sepsána v zimě 1685–1686, kdy Leibniz sloužil již desátým rokem u hannoverského dvoru, nejprve jako knihovník a pak také jako osobní poradce lankraběte Ernsta Augusta. Podle Leibnize je spisek výsledkem dlouhodobého přemítání – a vskutku lze říci, že představuje první soustavné, co možná úplné a vposled i zakládající podání Leibnizova myšlení před monadologickou tezí. Stran vzniku spisu Leibniz sám uvádí: „Sestavil jsem před nedávnem (nacházel jsem se totiž na místě, kde jsem pár dní neměl co na práci) drobnou metafyzickou rozpravu a rád bych k ní znal mínění pana Arnaulda. Pojednávám zde totiž o otázkách milosti, Božího spolupůsobení na tvory, povahy zázraků, příčiny hříchu a původu zla, nesmrtelnosti duše, idejí, a to způsobem, jenž podle všeho nabízí nové průzory, a může tak vysvětlit velké těžkosti". Takto se nit Metafyzické rozpravy odvíjí od dokonalostí Božích, přes otázku zázraků a universálního řádu, k pojmu individuální substance a kritice základů Descartovy fyziky, aby se následně prostřednictvím teorie zobrazení navrátila zpět k Božím atributům a kulminovala v kristologickém rozjímání. Vydání zahrnuje originální francouzský text podle Akademického vydání doplněný o některé poznámky na okraj, vsuvky, přeškrtnutá či vypuštěná místa z různých fází geneze textu; původní český překlad spolu s poznámkovým aparátem pořídili Jan Makovský a Martin Škára.
Leibniz hatte einen entscheidenden Einfluss auf die deutsche Aufklärung und die klassische Literatur, und seine Philosophie wird im zwanzigsten Jahrhundert zunehmend neu entdeckt und diskutiert. Der Insel Verlag veröffentlicht eine fünfbändige, zweisprachige Ausgabe von Leibniz' Werken und Briefen, die grundlegende philosophische Schriften sowie eine umfassende Auswahl aus seinem umfangreichen Briefcorpus umfasst. Mit etwa 20.000 überlieferten Briefen an rund 1.100 Adressaten stellt sein Briefwechsel eine der umfangreichsten Korrespondenzen des 17./18. Jahrhunderts dar. Er zeigt, wie der vielseitig gebildete Gelehrte bereit war, sich im Dialog der Argumente zu engagieren. Neben John Locke korrespondierte Leibniz mit vielen bedeutenden Philosophen seiner Zeit und popularisierte seine Ansichten in zahlreichen Briefen an interessierte Zeitgenossen. Bei der Auswahl der Briefe, die aufgrund des Umfangs eine Herausforderung darstellt, wird auf Themen der Metaphysik geachtet und darauf, dass wichtige Briefpartner angemessen repräsentiert sind. Zudem werden weniger bekannte Adressaten berücksichtigt, die durch ihre berufliche Tätigkeit neue Perspektiven auf philosophisches Denken eröffneten. So entsteht ein breites kulturgeschichtliches Panorama im Austausch zwischen Leibniz und Persönlichkeiten wie Simon Foucher, Philipp Jacob Spener, Sophie von Hannover und anderen.
Diese beiden 1714 von Leibniz verfaßten Schriften geben eine elementare Einführung in die Grundlagen seines philosophischen Systems. Mit der Lehre von der Monade als dem Prinzip der Einzigartigkeit jedes Seienden entwickelt Leibniz einen Gedanken, der für die Entfaltung des gesamten neuzeitlichen Denkens tragend wird: den Gedanken der Individualität. Der französische Text folgt, auch in der Rechtschreibung, der kritischen Ausgabe von Robinet, Paris 1954. Hinzugefügt wurden in Fußnoten die bemerkenswerten Differenzen zwischen Gerhard und Robinet, außerdem die im Originaltext vorhandenen Hinweise auf entsprechende Stellen der Theodicée. Dem deutschen Text liegt die Übersetzung von Buchenau zugrunde, die hier stellenweise korrigiert wurde.
As a facsimile reprint of a scarce antiquarian work, this book preserves the original text while acknowledging potential imperfections from its age, such as marks and notations. Its publication reflects a dedication to cultural preservation and making historical literature accessible in high-quality modern editions. This commitment ensures that important works remain available for future generations to study and appreciate.
Předložený výbor, který z francouzských a latinských originálů přeložil a úvodními poznámkami opatřil Jan Palkoska, nabízí reprezentativní průřez těmi z Leibnizových filosofických textů, které lze považovat za zásadní pro náležité porozumění jak základům, tak i některým z ústředních motivů Leibnizova vrcholného myšlení v oblastech logické sémantiky, metodologie, metafyziky a přírodní filosofie. Jednotlivá témata z uvedených oblastí jsou v textech představována (jak je pro Leibnize charakteristické) z rozličných úhlů pohledu a s rozličně kladenými důrazy. Výbor zahrnuje ucelenější systematizující podání, polemické a programové texty, texty týkající se logicko-sémantických a metafyzických základů reality a myšlení i filosoficky nejpodstatnější pasáže z Leibnizovy korespondence s jeho současníky. Nabízí i nový překlad Monadologie, jež v současnosti platí za nejznámější Leibnizův text.
