Four ingenious architects The only Cubist café in the world Little gems of houses It would be hard to find on the world’s cultural map a place where so many exceptional artists emerged at once as they did in Bohemia at the beginning of the 20th century. There is a good explanation for it. Many talented students studying in Vienna, as well as young artists with experience from Munich and Paris, came back to Prague between the years of 1900—1914. Consequently, it inimitably connected Prague with the revolutionary change in Western Europe’s visual arts. These artists admired Cubism as a completely new perspective on life and were kindred spirits with Pablo Picasso and Georges Braque. This unique atmosphere brought forth architects searching for unprecedented ways and wanting to incorporate this new ideological movement in architecture. There were only four of them: Pavel Janák, Josef Go, Josef Chochol and Vlastislav Hofman. Prague was mesmerized with Cubism, a new style that was reflected in visual arts, crafts, applied arts and furniture; only Cubist buildings were missing. In the end, several dozens of Cubist houses were built and are so unparalleled that they can be found in every art history and to this day are admired by people from all over the world. Prague Cubist architecture is a timeless and singular phenomenon, a true symbol of modern thinking of the beginning of the 20th century.
Jan Boněk Ordre des livres







- 2014
- 2014
Alfons Mucha, procházející Paříží, byl obklopen obdivem a uznáním. Jeho ateliér se stal centrem kulturního života na přelomu 19. a 20. století, kde se scházely osobnosti jako Sarah Bernhardtová a bratři Lumiérové. Mezi jeho časté návštěvníky patřil mystik Camille Flammarion, s nímž diskutoval o mimosmyslovém vnímání a automatickém psaní. Přestože byl bohatý a uznávaný, cítil nespokojenost a hledal smysl svého umění. V roce 1910 se vrátil do Prahy s cílem sloužit vlasti, avšak jeho návrh na výzdobu Reprezentačního domu byl odmítnut pražskou kulturní veřejností, která jeho talent vnímala jako překážku. Mucha se však nevzdal a v Primátorském salonku představil své nejvýznamnější dílo, Slovanskou epopej. Tato dvacetidílná série se stala jeho triumfem, ale i prohrou, když Josef Čapek ironicky poznamenal: „Kam s ní?“ Dnes je Mucha považován za fenomén, přičemž jeho vitráž v katedrále sv. Víta, ohrožená odstraněním, se stala jedním z nejcennějších uměleckých pokladů. V závěru svého života zažil Mucha jak pocty, tak i propady, ale byl si vědom, že jeho dílo zůstane zapsáno v dějinách umění.
- 2014
Počátkem 20. století se v Praze přihodilo cosi výjimečného. Tehdy opěvovaný i zatracovaný kubismus, každopádně poslední vážně míněný moderní umělecký směr, zde utvořil svébytný proud. Mezi léty 1900 a 1914 se totiž domů vrátila řada talentovaných studentů z Vídně, ale i mladí umělci, kteří načerpali zkušenosti v Mnichově nebo Paříži. Obdivovali kubismus jako zcela nový pohled na svět i život, inspiraci jim poskytly spřízněné duše jako Pablo Picasso nebo Georges Braque. Zároveň hledali nové cesty, aby se oprostili od zbožné úcty vůči dosavadním tuzemským vzorům. Jejich avantgardní tvořivost se promítala nejen ve výtvarných dílech, ale rovněž v nábytku či užitém umění. Navíc hrstka odvážlivců přenesla slovník kubistických kompozic i do jazyka architektury. K nejvýraznějším osobnostem patřili Pavel Janák, Josef Gočár, Josef Chochol a Vlastislav Hofman. Přestože jejich kubistické okouzlení trvalo jen krátce, vzniklo v Praze téměř padesát výjimečných staveb v kubistickém duchu. Tvůrci je navíc dokázali překvapivým způsobem začlenit do historického kontextu města, do ucelené řady stavebních slohů, které určují neopakovatelný genius loci ulic a náměstí. Většina z těch domů stojí dodnes a přitahuje zaslouženou pozornost. Pražská kubistická architektura je neopakovatelný umělecký fenomén evropského významu, symbol moderní doby.
- 2013
Kresby Vladimíra Renčína (1941) jsou trvalou součástí české kultury, oslovující široké publikum od prezidentů po popeláře. Jeho výstava na Staroměstské radnici v Praze přilákala přes 140 000 návštěvníků, což svědčí o jeho popularitě. V návštěvní knize zůstalo tisíce podpisů a vzkazů nadšených diváků. Tato kniha je výběrem myšlenek a vzpomínek, které Renčín během let sdílel na vernisážích, v rozhovorech a televizních pořadech. Jeho schopnost vyhýbat se rozhovorům na povel vedla k detektivnímu pátrání po jeho slovech, což činí tyto záznamy ještě cennějšími. Renčín, i přes více než dvacet tisíc publikovaných kreseb, desítky knih a stovky výstav, často o sobě pochybuje. Uklidnil se jen jednou, když našel své jméno vedle slavných umělců jako Rembrandt a Renoir. Kniha také zachycuje jeho vzpomínky na dětství, kdy přežil bombardování Drážďan, a na důležité postavy v jeho životě, včetně osudové ženy, která inspirovala legendární Marii. Po jejím přečtení si jeho kresby zamilujete ještě více.
- 2012
La baroque, nepravidelná perla. Skutečně příznačné označení pro umělecké období, kterému dala jméno. Symbol nadpozemské krásy, zázrak barev a umění architektů, kterým se dokonalostí podařilo oslovit chudáky i krále. Věřící se už nemuseli krčit v románských bazilikách, obávat se budoucnosti v mystickém temnu gotických katedrál nebo se hledat v obtížně čitelné renesanci. O tom všem je barokní Praha. Její návštěvníci se vzácně shodují, že s příchodem do města mají pocit vzácného porozumění. Jakoby naráz se stali jeho součástí. Zatímco jiná města skrývají svoji tvář v mlze a mlčení, město nad Vltavou září jedinečnou krásou, kterou sem přineslo několik generací stavitelů, původem z nevelké oblasti na severu Itálie. Stačilo jim jen několik desetiletí, aby v 17. století stvořili jedinečný architektonický sloh, který je v mnohém srovnatelný s nejvelkolepějšími stavbami Říma. Barokní duše Prahy se zrodila z tragických rozporů třicetileté války, ovšem zdaleka není tak náboženská, jak zněla původní objednávka církev
- 2012
I když o památkách starého Egypta byla napsána řada knih, tato je výjimečná. Její autor záměrně vypustil nejznámější objekty, které každoročně navštěvují tisíce turistů, a dal prostor těm méně proslulým. Během svojí desítky let trvající spolupráce s prof. Miroslavem Vernerem měl jedinečnou možnost všechny vidět a pořídil často velice unikátní snímky. Mnohé z památek, o kterých se v této knize píše, nejsou veřejnosti přístupné. Vedle nich přiblížil mnoho úžasných míst, která neprávem leží na okraji zájmu cestovatelů, především překrásné oázy, skryté v Západní egyptské poušti. Právě v nich se zachovala atmosféra Egypta, který okouzluje obdivovatele této úžasné země víc než dvě stovky let. Tajuplná země, jejíž nesmírně bohatá historie položila základy evropské civilizace, stojí za poznání. Díky této jedinečné publikaci můžete odhalit její podstatnou a málo známou část.
- 2012
La baroque, nepravidelná perla. Skutečně příznačné označení pro umělecké období, kterému dala jméno. Symbol nadpozemské krásy, zázrak barev a umění architektů, kterým se dokonalostí podařilo oslovit chudáky i krále. Věřící se už nemuseli krčit v románských bazilikách, obávat se budoucnosti v mystickém temnu gotických katedrál nebo se hledat v obtížně čitelné renesanci. O tom všem je barokní Praha. Její návštěvníci se vzácně shodují, že s příchodem do města mají pocit vzácného porozumění. Jakoby naráz se stali jeho součástí. Zatímco jiná města skrývají svoji tvář v mlze a mlčení, město nad Vltavou září jedinečnou krásou, kterou sem přineslo několik generací stavitelů, původem z nevelké oblasti na severu Itálie. Stačilo jim jen několik desetiletí, aby v 17. století stvořili jedinečný architektonický sloh, který je v mnohém srovnatelný s nejvelkolepějšími stavbami Říma. Barokní duše Prahy se zrodila z tragických rozporů třicetileté války, ovšem zdaleka není tak náboženská, jak zněla původní objednávka církevních řádů a zahraniční šlechty. Z osudového konfliktu se zrodilo umění, stále častěji obdivované a uznávané jako jedinečný fenomén: české baroko. -
- 2012
Sarajevo, hlavní město Bosny a Hercegoviny, ležící na březích říčky Miljacky, fascinovalo Čechy od 19. století. Město okouzlovalo evropským Orientem, úzkými uličkami provoněnými kávou, zvláštní architekturou a krásnými dívkami, jejichž rysy byly formovány staletími míchání ras a národů. Kniha vypráví příběh Karela Paříka, Čecha, který se do Sarajeva dostal na konci 19. století, po okupaci Bosny rakousko-uherskou armádou. Pocházel z malé vesničky nedaleko Jičína a byl absolventem vídeňské Akademie výtvarných umění. V mimořádné době, která přála mladým talentům, se Pařík stal architektem a Sarajevo se mu stalo druhým domovem. Jeho dílem jsou významné sarajevské budovy, jako Národní divadlo, Zemská banka, Zemské muzeum, Aškenázská synagoga a katolická katedrála. Ačkoliv Karel Pařík patřil k předním evropským architektům, jeho jméno bylo po dlouhá desetiletí zapomenuto. Tato kniha přispívá k obnovení paměti na tuto výjimečnou osobnost.
- 2011
Kniha o dobrodružství, které se skrývá pod slovem egyptologie a je spojeno s objevy, jimiž naši archeologové jedinečným způsobem obohatili poznání starého Egypta. Je a zároveň tak trochu není o Miroslavu Vernerovi (1941), legendě české a světové archeologie. Bez jeho odborných znalostí, které se rozbíhají do mnoha oborů, ale také osobní odvahy, vytrvalosti a schopnosti vyjednávat by dnes česká egyptologie byla už dávno minulostí. Právě on byl totiž Univerzitě Karlově několik let jediným nositelem oboru, který byl určen ke zrušení. Přesto se mu podařilo vybudovat ústav s vynikající mezinárodní pověstí a v Egyptě získat archeologickou koncesi, která patří mezi nejvýznamnější.
- 2011
Vladimír Komárek (1928-2002) byl výjimečnou osobností českého výtvarného umění 20. století. Jeho obrazy patří do zlaté pokladnice českého umění, ale zůstává v paměti také jako skvělý a nezapomenutelný vypravěč. Přesto trpěl tím, že se plně soustředil na své malířské dílo, kterému věnoval většinu sil. Chvíle s posluchači bral jako příjemné rozptýlení po vyčerpávající práci. V ateliéru měl rád návštěvy, ale když se u jeho domu začaly střídat autobusy turistů, musel umístit k vchodu výzvu JEN KRÁTKÁ NÁVŠTĚVA POTĚŠÍ. Majitelé jeho děl tvrdí, že vytvářejí oázu pohody a nutí k přemýšlení o složitostech života. Komárek je pravděpodobně jediným malířem, který měl vlastní časopis, vydávaný jeho přáteli na Semilsku pod názvem OKNO. Vydáno bylo pouze 13 čísel, než byl v roce 1981 zakázán, a dnes patří mezi vzácná svědectví jeho popularity. Jedním z mála lidí, kterým věnoval pozornost, byl básník Jaroslav Seifert. Jeho básně si vážil víc než jakéhokoli jiného ocenění, protože musí vycházet ze srdce. Součástí publikace je originální DVD s exkluzivním rozhovorem s Komárkem z roku 2001 a básní Jaroslava Seiferta U malíře Vladimíra Komárka, kterou recituje Jan Kačer.







