Hermann Broch Ordre des livres

Von der Weimarer Republik bis in die Nachkriegsjahre dokumentiert der Briefwechsel einer intellektuellen Freundschaft zwischen Hermann Broch und Frank Thiess. Broch veröffentlichte 1930 den ersten Band seiner Romantrilogie und lernte 1928 in Wien Thiess kennen, der von Brochs Werk fasziniert war. Ihre Freundschaft, die in der Zwischenkriegszeit wuchs, hielt auch nach 1945 stand. Der Austausch ist geprägt von offener Kritik an ihren Büchern und spiegelt die politischen und gesellschaftlichen Umwälzungen der Zeit wider. Zwischen 1933 und 1938 unterstützten sie sich gegenseitig und diskutierten den Nationalsozialismus, wobei sie sich bald in ihrer Ablehnung einig waren. Nach dem „Anschluss“ Österreichs musste Broch aufgrund seiner jüdischen Herkunft in die USA flüchten, während Thiess in Deutschland blieb. Trotz der Differenzen zwischen Exil-Schriftstellern und Autoren der inneren Emigration nach dem Zweiten Weltkrieg bewahrten Broch und Thiess ihre Freundschaft. Sie setzten ihre Diskussionen über Ästhetik, Kulturkritik und Politik in gewohnter Direktheit fort. Ihre Korrespondenz in den Nachkriegsjahren bietet wertvolle Einblicke in das intellektuelle Exil in den USA und die Literaturszene der jungen Bundesrepublik Deutschland.

Děj posledního románu rakouského modernisty Hermanna Brocha (1886–1951), koncipovaného netradičně jako soubor jedenácti vyprávění, z nichž řada byla v různém časovém odstupu uveřejněna časopisecky během autorova života, zobrazuje v rozpětí dvaceti let život a společnost předhitlerovského Německa. Žádná z románových postav se sice aktivně neúčastní politického života, a tudíž není přímo odpovědná za vzestup nacistické ideologie, přesto to byli právě tito „nevinní“, kteří jí svou úzkoprsostí a lhostejností poskytli živnou půdu. Podobně jako ve své románové prvotině Náměsíčníci (1932) tak Broch znovu podniká sondu do duše maloměšťáka, aby v ní odhalil podstatu a předpoklady nehumánnosti moderního člověka. Současně však jde ještě dál; svou komplexností a složitě propracovanou symbolikou, jež v mnohém připomíná jeho předchozí román Smrt Vergilova (1945), otevírá toto veskrze filosoficky laděné dílo rovněž otázku (ne)existence platónské ideje a s tím spojené krize hodnot moderní společnosti.

Výběr vychází ze souborného vydání Kommentierte Werkausgabe, které v letech 1974–1981 pro frankfurtské nakladatelství Suhrkamp edičně připravil Paul Michael Lützeler. Kromě literární tematiky jsou však do tohoto výboru zařazeny i eseje politické a filozofické, které obohacují Brochovy úvahy o další rozměry širšího myšlenkového a společenského záběru. Filozofická pojednání o fungování „rozpadlého světa“ či o možnostech světa bez platonské ideje se propojují s otázkami politickými a politologickými, vycházejícími ze zkoumání historicky vypjatého období evropských dějin první poloviny 20. století. Průzkum lidské individuality ve střetu s dobovými politickými praktikami nachází konkrétní odraz v v literárních tématech (např. v odkrývání občanské, politické i tvůrčí individuality Thomase Manna) a nabývají na zvláštní aktuálnosti (pozoruhodná je Brochova teorie demokracie a zvažování kompromisu mezi aspektem konfliktnosti uvnitř demokracie a zachováním premisy „humánní politiky“). Hloubkou myšlenek i jejich brilantní literární stylistikou Broch právem patří k mistrům esejistického žánru, a proto by bylo žádoucí seznámit české čtenáře s jeho tvorbou komplexněji.

Výběr vychází ze souborného vydání Kommentierte Werkausgabe, které v letech 1974 - 1981 pro frankfurtské nakladatelství Suhrkamp edičně připravil Paul Michael Lützeler. Kromě literární tematiky jsou však do tohoto výboru zařazeny i eseje politické a filozofické, které obohacují Brochovy úvahy o další rozměry širšího myšlenkového aspolečenského záběru. Filozofická pojednání o fungování „rozpadlého světa“ či o možnostech světa bez platonské ideje se propojují s otázkami politickými a politologickými, vycházejícími ze zkoumání historicky vypjatého období evropských dějin první poloviny 20. století. Průzkum lidské individuality ve střetu s dobovými politickými praktikami nachází konkrétní odraz v v literárních tématech (např. v odkrývání občanské, politické i tvůrčí individuality Thomase Manna) a nabývají na zvláštní aktuálnosti (pozoruhodná je Brochova teorie demokracie a zvažování kompromisu mezi aspektem konfliktnosti uvnitř demokracie a zachováním premisy „humánní politiky“). Hloubkou myšlenek i jejich brilantní literární stylistikou Broch právem patří k mistrům esejistického žánru, a proto by bylo žádoucí seznámit české čtenáře s jeho tvorbou komplexněji.

Extrait des 520 pages de l'édition française de la Théorie de la folie des masses (Editions de l'éclat, 2008), elles-mêmes tirées des milliers de pages de manuscrits que Hermann Broch avait accumulé de 1934 à 1951 pour l'écriture de son grand oeuvre inachevé, cet excursus sur "la peine de mort, le judaïsme, ta démocratie et le principe d'humanité" constitue une pièce maîtresse dans la discusion sur ta peine de mort, et vient se ranger, aux côtés des classiques de Victor Hugo, d'Albert Camus ou d'Arthur Koestler, parmi les plus implacables plaidoyers pour son abolition, avant qu'en France, un Robert Badinter, à peine nommé Garde des Sceaux dans le premier gouvernement socialiste de la Ve République, ne passe à l'acte et proclame, dans te pays de ta guillotine - et contre l'avis d'une majorité de ses concitoyens - , l'abolition de la peine de mort (Loi du 9 octobre 1981).

Ein eindrucksvolles Zeugnis der deutschen Krise Mitte des 20. Jahrhunderts: Zwei Autoren ringen um ein Konzept für ein neues Deutschland nach dem Krieg. Der hier erstmals komplett abgedruckte Briefwechsel zwischen Hermann Broch und Egon Vietta gehört zu den interessantesten Dichterzeugnissen des 20. Jahrhunderts und speziell der Zeit um den Zweiten Weltkrieg. Diskutiert werden hier die neuesten philosophischen Strömungen - z. B. Phänomenologie, Existentialismus und negative Theologie -, die Umbrüche in der deutschen Medien- und Publikationslandschaft, vor allem aber: die geistige Situation der Literatur in dieser Zeit. Darüber lassen die unterschiedlichen Lebenssituationen der Schreiber jedoch noch weit hinausblicken: schreibt Broch seine Briefe zum größten Teil aus dem US-amerikanischen Exil, so spiegeln diejenigen Viettas die beklemmende Lage des Daheimgebliebenen. Brochs Briefe verdeutlichen jedoch auch, wie sehr er in seinem Roman »Der Tod des Vergil« noch aus dem Exil gegen die Bedrohung durch die Nationalsozialisten anschreibt. Neben einem ausführlichen Kommentar stellt das Nachwort die Biographien beider Dichter in den Kontext des politischen Widerstands: Broch aus dem Exil, Vietta bei der »Weißen Rose Hamburg«.