Jaroslav Rokoský Livres

Komentované vzpomínky právníka a prvorepublikového poslance za agrární stranu Oldřicha Suchého nabízejí osobitý pohled na politické a společenské zrání mladého, meziválečného Československa, těžké období druhé republiky, nacistické okupace, na okolnosti komunistického převratu v únoru 1948 a kruté poměry padesátých let. Suchý byl za své postoje po celou válku vězněn v nacistických věznicích, především v koncentračním táboře Sachsenhausen, a po únorovém převratu tři roky v komunistických kriminálech a pracovních táborech. Po propuštění byl jako tehdy mnoho schopných a vzdělaných lidí donucen pracovat v dělnických profesích. V svých pamětech líčí kruté podmínky nacistických i komunistických věznic a lágrů a také zničující rozklad demokratických hodnot. Knihu doplňují přílohy (např. projevy Emila Háchy, svědectví politického vězně Josefa Sobotky). Třetí část knihy tvoří studie „Oldřich Suchý, agrární strana a totalitní režimy“ historika a editora knihy Jaroslava Rokoského, která osud O. Suchého zasazuje do dobových souvislostí

Naši předci byli v minulém století vystaveni těžkým dějinným zkouškám. Doba jim nepřála, do jejich životů zasáhly dva totalitní režimy, které zásadním způsobem proměnily českou společnost. Osudy lidí byly bohaté, rušné a plné zvratů. Jak vypadala situace v Protektorátu Čechy a Morava z pohledu nacistických bezpečnostních složek? Jakou roli sehráli vojenští duchovní v československé zahraniční armádě? Jak unesli břímě zodpovědnosti v těžkých časech starostové města Klatov? Jak se promítly československé reálie do karikatury, satiry a publicistiky vysídlených Němců? Čím si prošli lidé v komunistických kriminálech? Jak se utíkalo z vězení v éře stalinského Československa? Jak se Volyňští Češi zapojili do odboje proti komunistickému režimu v ČSR? Jaký vliv měla Československá televize v šedesátých letech na liberalizaci společnosti? Jak vypadal pokus o reformu bezpečnostního aparátu za pražského jara? Používala komunistická tajná policie toxikomanii jako zástupný důvod při stíhání stoupenců undergroundu? Činoherní studio v Ústí nad Labem jako „ostrov pozitivní deviace“ za husákovské normalizace? To jsou témata kolektivní monografie převážně z pera nejmladší generace historiků z ústecké univerzity.

Autorská dvojice historiků Květoslava Kocourková a Karel Vilím představují velmi dramatickou historii tohoto severočeského města, jež se ve 20. století proměnilo z vyhledávaného lázeňského letoviska v průmyslové město. Málokteré z českých měst bylo tak nenávratně zničeno necitlivými urbanistickými zásahy jako právě Teplice. Poutavý popis bohaté historie tohoto sídla doprovází téměř sto čtyřicet unikátních archivních fotografií.

Česko-anglický katalog k výstavě Rozkulačeno! Půlstoletí perzekuce selského stavu, kterou ve spolupráci s Národním zemědělským muzeem a dalšími institucemi připravil Ústav pro studium totalitních režimů, zachycuje vývoj selského stavu na českém území od Rakouska-Uherska přes první republiku, protektorát a socialismus až do současnosti. Největší pozornost je věnována období druhé světové války a komunismu.

Nejkrutější věznice ve stalinském Československu byla v Leopoldově, kde se 2. ledna 1952 odehrál legendární útěk. Šestice politických vězňů – pět Čechů a jeden americký Slovák – se odvážila uprchnout z pevnosti, která byla považována za neprostupnou. První svazek se zaměřuje na osudy hlavních aktérů, kteří prokázali nevšední odvahu. Kapitoly zachycují jejich odbojovou činnost, zatčení, pobyt ve vazbě a soudní procesy, v nichž byli odsouzeni k trestům smrti, jež byly později změněny na doživotí. Popisuje jejich vězeňskou anabázi až po příchod do Leopoldova, nejstřeženější věznice v zemi. Druhý svazek se soustředí na samotný útěk, kdy se z politických vězňů stali prchající štvanci, přičemž každý chybný krok mohl znamenat zatčení. Jejich útěk odráží složitou situaci tehdejší české a slovenské společnosti. Třetí svazek líčí poměry ve staré pevnosti, kde muži různých přesvědčení a povolání čelili každodenní tíze existence. Kapitoly popisují chování vězňů, vzpouru v srpnu 1955 a vzkaz, který vězni poslali na Západ. Závěrečná kapitola shrnuje tragické osudy mužů, kteří zemřeli za mřížemi, potvrzující tak tvrzení, že do Leopoldova se vchází, ale z něj se vynáší jen mrtví.