Jaroslav Rokoský Livres

Komentované vzpomínky právníka a prvorepublikového poslance za agrární stranu Oldřicha Suchého nabízejí osobitý pohled na politické a společenské zrání mladého, meziválečného Československa, těžké období druhé republiky, nacistické okupace, na okolnosti komunistického převratu v únoru 1948 a kruté poměry padesátých let. Suchý byl za své postoje po celou válku vězněn v nacistických věznicích, především v koncentračním táboře Sachsenhausen, a po únorovém převratu tři roky v komunistických kriminálech a pracovních táborech. Po propuštění byl jako tehdy mnoho schopných a vzdělaných lidí donucen pracovat v dělnických profesích. V svých pamětech líčí kruté podmínky nacistických i komunistických věznic a lágrů a také zničující rozklad demokratických hodnot. Knihu doplňují přílohy (např. projevy Emila Háchy, svědectví politického vězně Josefa Sobotky). Třetí část knihy tvoří studie „Oldřich Suchý, agrární strana a totalitní režimy“ historika a editora knihy Jaroslava Rokoského, která osud O. Suchého zasazuje do dobových souvislostí

Naši předci byli v minulém století vystaveni těžkým dějinným zkouškám. Doba jim nepřála, do jejich životů zasáhly dva totalitní režimy, které zásadním způsobem proměnily českou společnost. Osudy lidí byly bohaté, rušné a plné zvratů. Jak vypadala situace v Protektorátu Čechy a Morava z pohledu nacistických bezpečnostních složek? Jakou roli sehráli vojenští duchovní v československé zahraniční armádě? Jak unesli břímě zodpovědnosti v těžkých časech starostové města Klatov? Jak se promítly československé reálie do karikatury, satiry a publicistiky vysídlených Němců? Čím si prošli lidé v komunistických kriminálech? Jak se utíkalo z vězení v éře stalinského Československa? Jak se Volyňští Češi zapojili do odboje proti komunistickému režimu v ČSR? Jaký vliv měla Československá televize v šedesátých letech na liberalizaci společnosti? Jak vypadal pokus o reformu bezpečnostního aparátu za pražského jara? Používala komunistická tajná policie toxikomanii jako zástupný důvod při stíhání stoupenců undergroundu? Činoherní studio v Ústí nad Labem jako „ostrov pozitivní deviace“ za husákovské normalizace? To jsou témata kolektivní monografie převážně z pera nejmladší generace historiků z ústecké univerzity.

Autorská dvojice historiků Květoslava Kocourková a Karel Vilím představují velmi dramatickou historii tohoto severočeského města, jež se ve 20. století proměnilo z vyhledávaného lázeňského letoviska v průmyslové město. Málokteré z českých měst bylo tak nenávratně zničeno necitlivými urbanistickými zásahy jako právě Teplice. Poutavý popis bohaté historie tohoto sídla doprovází téměř sto čtyřicet unikátních archivních fotografií.

Česko-anglický katalog k výstavě Rozkulačeno! Půlstoletí perzekuce selského stavu, kterou ve spolupráci s Národním zemědělským muzeem a dalšími institucemi připravil Ústav pro studium totalitních režimů, zachycuje vývoj selského stavu na českém území od Rakouska-Uherska přes první republiku, protektorát a socialismus až do současnosti. Největší pozornost je věnována období druhé světové války a komunismu.

Nejkrutější věznice ve stalinském Československu byla v Leopoldově. Dne 2. ledna 1952 se tam odehrál legendární útěk. To, co se nejdřív zdálo nemožné, se rychle proměnilo v jeden z nejnapínavějších a nejsilnějších příběhů, jaké kdy komunistická ČSR zažila. Ze staré pevnosti, postavené kdysi na obranu proti Turkům, uprchla šestice politických vězňů – pět Čechů a jeden americký Slovák –, z nichž hned pět zde mělo strávit zbytek života. První ze tří svazků se zaměřuje na osudy hlavních aktérů, kteří prokázali nevšední odvahu. Jednotlivé kapitoly zachycují odbojovou činnost aktérů, pokud nějaká byla, širokou škálu spolupracovníků, zatčení, pobyt ve vazbě a výslechy, soudní procesy, v nichž byli odsouzeni k trestům smrti, které byly posléze změněny na doživotí. Popisuje jejich vězeňskou anabázi až po pobyt v Leopoldově, nejstřeženější věznici v zemi, kam doputovali jako nejtěžší zločinci. Druhý svazek pojednává o samotném útěku z Leopoldova. Ve dvaapadesátém roce se z odvážných mladých mužů, politických vězňů, stali prchající štvanci. Každý chybný krok znamenal nebezpečí zatčení. Jejich anabáze na útěku vypovídají o stavu tehdejší české a slovenské společnosti mnohé – jestliže se za války vědělo, komu se dá věřit a před kým se mít na pozoru, nyní nebylo často zřejmé, na čí straně kdo stojí, jak se kdo zachová. Třetí svazek líčí poměry ve staré pevnosti, kde trpkost a každodenní tíhu existence v padesátých letech pociťovali muži různého přesvědčení, vyznání, povolání a věku. V tíživé době, kdy se uplatňovalo „třídní“ pojetí trestu a náčelníci věznice s dozorci byli instruováni, že s odsouzenými nemají mít žádné slitování, si zde prožili své. Jednotlivé kapitoly popisují, kdo se jak za mřížemi choval, jak proběhla vzpoura v Leopoldově v srpnu 1955 a jaký vzkaz vyslali vězni na Západ. Závěrená kapitola je truchlivou bilancí – kteří muži už branou vězení neprošli a zemřeli za mřížemi naplňujíce tak dobové tvrzení, že do Leopoldova se vchází a z Leopoldova vynáší.