Marian Palla Livres

Vybrané kousky z Mariana Pally. Část textu tištěna zvratmo. Rozsáhlý soubor „básní“ Kdyby byl krtek velkej jako prase dokládá, že autor (též výtvarník a muzikant) za léta obcování s Múzami našel svůj styl, a jeho příznivců dále přibývá. Soubor krátkých textů a mikropovídek vydaný pod souhrnným názvem Jak zalichotit tlusté ženě osciluje mezi dadaistickou hravostí a černým humorem. Doplněna autorovými kresbami je ideální knihou pro ty, kdo mají rádi nonsensovou tvorbu, umí se radovat z roztomilého pohrávání si s každodenními absurditami, z filologických vtipů rozvíjených až do polohy slovesného minihappeningu. Vydání druhé, v této podobě první.

Ztřeštěná parodie - vyprávění plné dobrodružství a humoru ocení především čtenáři dobrodružné literatury. Jack a David bojují s obrovským hadem, Indiány a posléze i ufony, láčkovci, kteří zničí svého protivníka tím, že ho zmenší. Nechybí ani láska a přátelství. To vše na Divokém Západě. Dramatizace příběhu vyšla na CD a mg. kazetách.

Před několika lety se na internetu začaly objevovat pohádky, příběhy a vědecké objevy o lidu Čanki z klávesnice tajemného Xylase. To zaujalo kapelu Čankišou, jejíž energická hudba se právě o legendu tohoto pouštního lidu opírá, a tak se rozhodla oslovit literáty a lidi ze svého okolí. Výsledkem je výjimečná sbírka žánrů i zpracování z pera těchto autorů: kníže pornofolku Záviš, známý literát Marián Palla, básník Zeno Kaprál, klávesák kapely Buty Milan Nytra, ohňostrůjce Ivan Martínek, fyzický básník Petr Váša, prozaik Štěpán Kučera, výtvarník Rostislav Pospíšil, překladatel a příležitostný textař Jiří Strážnický, barový povaleč s tužkou v ruce Karel Rous, grafik a muzikant René Senko, překladatel i nakladatel Jan Mattuš. A samozřejmě nechybí ani Xylas, který to všechno vlastně začal. Knihu, která je inspirována právě legendou o jednonohém lidu Čanki, doprovází originální soundtrack z dílny kapely Čankišou.

Sbírka Smrad škvařeného fousu je nesporným vyvrcholením dosavadní autorovy básnické tvorby. Dosahuje v ní – tu veršem volným, tu vázaným, vždy však na nejmenší možné ploše – oproštěnosti takřka zenové. Rafinovaná hra na insitní poezii se drží za ruku s komičností, která prosakuje drobnými milostnými gesty stejně jako úvahami o posledních věcech. Lásku i smrt obrábí Palla s péčí bytostného básníka, jehož lyrické já na stará kolena dospělo k prozření: „i kdybych se nenarodil / stejně mi to nepomůže“. Výsledný dojem výmluvně dotvářejí mnohé ilustrace, které dle autora „nic neilustrují a vznikly ve tmě při zavřených očích“.

Originál rukopisu této první varianty nečitelné knihy vytvořil Marian Palla v roce 1980 a měl jej až do nynějšího vydání Moravskou Galerií v Brně ve svém držení. Celkem rukopis čítá 400 volných listů tuhého papíru o roměrech 335x240 mm. Listy jsou oboustranně "popsány" a důsledně ručně paginovány v pravém spodním rohu. Kniha vychází v limitovaném vydání 200 ks, z toho prvních 50 je číslovaných a signovaných autorem..

Tento výběr nesahá po autorech, kteří bývají přiřazováni k sociálně realistickému zaměření, zajímají ho kratší prózy s příběhem, a to zakotveným v domácím prostředí. Sedmadvacet příběhů, odehrávajících se na slovinské půdě a převážně po druhé světové válce, sedmadvacet rozličných stylotvorných postupů, svým způsobem poplatných tomu či onomu vývojovému období slovinské literatury, byť se tu zaroveň dokumentují někdy až překvapivé slovesně dobové přesahy. Všechny dohromady podávají dvojitý, asi nezbytně poněkud roztěkaný obraz, v němž se odráží jak životní tep na daném kousíčku světa, tak tep literárního organismu, konkrétně jeho prozaické odnože.

Svérázné, sebeironické deníkové záznamy jednoho roku od brněnského výtvarníka, hudebníka, básníka a performera. Mnohostranný umělec a pedagog si psal tyto krátké záznamy den po dni od prosince 2003 do listopadu 2004 a přitom se zcela programově soustředil na nejbanálnější události. Bez jakékoli úcty k vlastnímu dílu, natož k vlastní osobě, píše o ležení v posteli, venčení psa, popíjení s kamarády a o svých potrhlých nápadech a bizarních sázkách. O své práci se zmiňuje jen nečetnými poznámkami typu "šel jsem do školy trochu si zaučit". Vznikla tak jakási ironická parodie na deník umělce, kterou autor navíc doplnil naivními ilustracemi a čtenář, přijme-li jeho hru, se může dobře pobavit.

Nová kniha výtvarníka a básníka Mariana Pally osvětluje naivní konceptualismus přímo od zdroje. Obyčejné věci, jako například slepičinec, lenost, vítr, fronta, ticho, čaj, velryba, papuče či dvojtečka, umožňují autorovi "zakoketovat si" s realitou a vytvářet svébytný fantazijní svět, který má v české literatuře dlouhou tradici od poetismu až po básnickou generaci 60. let (I. Wernisch nebo P. Šrut). Jedná se o soubor čtyřiceti kratších textů různého charakteru. Bylo by možné je označit za fejetony, anekdoty, bajky, někdy až za básnickou prózu, odrážející absurditu či poetičnost naší reality. Všechny texty jsou nesmírně hravé; pohybují se na hranici dada a grotesky, nikdy však nepouští ze zřetele jazyk jako primární nástroj tvorby.