Helena Malířová Ordre des livres (chronologique)

Určeno zájemcům o sociální obory na Univerzitě Hradec Králové.

Dans la production littéraire prodigieuse de Victor Hugo, Quatre-vingt-treize est la dernière œuvre de l'exil, une vaste fresque historique publiée en 1874, entre la première édition des Châtiments et la dernière série de La Légende des siècles. C'est donc une œuvre de la maturité, celle d'un homme éprouvé, fort de ses combats, de ses engagements, de sa réputation, au sommet de sa puissance dramatique. Comme son titre l'indique, Quatre-vingt-treize est l'épopée de la Révolution française, racontée à travers trois personnages symboliques : un vieil aristocrate, le marquis de Lantenac, son neveu, Gauvain, un noble rattaché aux humbles, et un homme du peuple, Cimourdain, père adoptif de Gauvain. C'est donc les liens familiaux qui unissent ses personnages avant de les voir plonger dans la tourmente des événements, et lutter les uns contre les autres. Soit par convictions de rang et de classe, soit par raison, soit encore pour un idéal. Dans l'effervescence des actes sanguinaires, seul le peuple, consciemment ou inconsciemment, semble s'imposer en héros. Résonnant comme en écho aux turbulences de la Commune, l'œuvre délivre les préoccupations sociales et humanistes d'Hugo, son idée de la fatalité, dans une imposante lutte entre le bien et le mal. --Céline Darner

13 měsíců v koncentračním táboře. Románová reportáž zpodobuje na příběhu německého herce a na osudech dalších osob nástup fašistické hrůzovlády v Německu, odhaluje nelidské podmínky v jednom z prvních koncentračních táborů, přičemž líčí i soudržnost,statečnost a obětavé kamarádství, jež v těchto situacích prosazovali uvědomělí dělníci a komunisté.

Dvoudílný román. Barva krve-kronika dvou generací měšťácké rodiny minulého století v níž se čtenář seznamuje s rakušáctvím české buržoasie, nahlíží do ovzduší protirakouských spolků a národního uvědomění, je účastníkem obsazení Prahy Prusy stává se svědkem vzniku Národního divadla. otevření Jubilejní výstavy v Praze boj za všeobecné hlasovací právo. Hrdinkami jsou Karolin provdaná bez lásky trpně podavající svazku mužem jehož ji dohodili její dcera Pavlína hledá zoufale únik z konvenčního manželství cestou násilí. Druhý díl - Dědictví sleduje rozklad a úpadek této měšťácké rodiny v době před 1. světovou válkou i osudy ve válečné vichřici do prvních dvou převratových let. V postavě sirotkovi Márince - vnučky Karolíny a dcery Pavlíny staví autorka hrdinku jež sama na světě po nesnadném mládí se přimyká velké rodině proletariatu s nímž dospívá k vědomí, že osvobození ženě může přinést jen osvobození dělnické třídy.

Příběhy Jákobovy (1933), Mladý Josef (1934). První a druhá část slavné tetralogie o Josefu Egyptském, kterého jeho závistiví bratři prodali do Egypta. Tato část vypráví příběh Jákoba, syna Izákova, a jeho lásky ke krásné Ráchel. Inspirací byla I. kniha Mojžíšova – Genesis. Zpracované motivy jsou jen zlomkem dějů, o nichž biblická předloha hovoří a od ostatních podobných děl se liší hluboce lidským a zároveň nadčasovým pojetím osudů svých hrdinů.

Kniha pohádek, které autorka psala pro proletářské děti, vypráví o boji proti zlým, panovačným lidem, o ceně poctivé práce, o osudu chudých lovců perel, o Palečkově hrdinství, o hastroši a víle, o zázračné jehle chudé švadleny a j.

Pohádky obsažené v této knize vznikaly v době asi před třiceti lety, v letech po první světové válce, po porážce dělnické třídy v r. 1920. V té době bylo nutno nejen přesvědčovat všechen pracující lid o tom, že musí svrhnout vládu kapitalistů, ale bylo nutno pro tento úkol vychovávattaké naše děti. A Helena Malířová byla jedna z těch, kdož se tohoto úkolu podjali a i svými drobnými pracemi, pohádkami, bojovali za jeho splnění. Malířová byla proti nepravdivým, lživým pohádkám, které učily děti klanět se moci peněz, bohatým lidem, nezaslouženým výsadám a snášet trpělivě utiskování a nespravedlnost. Proto i ve vymyšlené pohádce dávala dětem do rukou co nejvíce pravdy, proto hrdiny jejích pohádek jsou prosté vyšívačky, služky, synek kočího, dělnický chlapec; vyskytne-li se spící šípková Růženka, pak je to princezna, která se neprobudí. Tak vznikl řetěz jedenácti příběhů, které užívají pohádkových motivů, aby jen tím výrazněji zdůraznily pravdu, právo a spravedlnost.

"Byla jsem v ráji, mě zavolaly ... bída, válka, nezaměstnanost ... a proto z ráje odešla jsem za tím strašným hlasem" ... je spisovatelčinými vlastními verši vyjádřený její umělecký profil a tím i společná myšlenka ukázek do výboru pojatých. První oddíl obsahuje pohádky a povídky, psané přímo pro děti a otiskované převážně v čas. dělnických dětí "Kohoutek". Spisovatelka, aktivní komunistická bojovnice a organisátorka, ukazovala zde dětem proletářů na třídní rozdíly mezi dětmi za společenského řádu, který místo radostného mládí v učení a zábavě je nechával hladovět a umírat podvýživou. Druhý oddíl je sestaven z próz psaných pro dospělé, v nichž však myšlenka boje o přerod člověka a společnosti je vysvětlena způsobem přístupným i mládeži. Motivem je zde obžaloba kapitalist. společnosti, ubíjející v člověku přirozené schopnosti a tvořivé síly: na příkladu Matěje Kopeckého ukazuje H.M., kolik úsilí a odříkání bylo třeba, aby český národ dosáhl svého Národního divadla. Třetí část zahrnuje 2 povídky a úryvky z románů "Dědictví" a "Deset životů", věnované myšlence, že "ženino osvobození přijde s osvobozením dělnické třídy".

Román sestavený z pásma novelistických příběhů vypráví o osudech potomků dvou českých hereckých rodin od počátku minulého století do r. 1932, přičemž děj je v pohledu jednotlivých postav prolínán historickými informacemi o vývoji našeho dramatického umění a úvahami o jeho poslání.

Spisovatelčina románová rekapitulace vlastních zážitků od dob ideového vyspívání mezi pražskou proletářskou inteligencí z konce 19. století, přes zážitky ze světové války, až po bolestnou sebeanalysu ve dvou manželstvích, v nichž spisovatelka vyrůstala v socialistku, v obětavou komunistickou pracovnici a bojovnici za zrovnoprávnění ženy s mužem.

Román o osudech mladé ženy z venkova v prostředí pražské společnosti a její zahálčivé buržoazie a živořících intelektuálů. Později pozná, že život se změnil v nudu a živoření. Aby se vyhnula příštím zklmáním, odchází do Prahy. Své zklamání léčí literární prací ve společnosti měšťáckého salonu. Brzy zjistí, že byla opět zklamána. Dobrodružství v horách, chvilka milostného poblouznění, rozbije její dívčí sny. Lásku mezi chudou bohémskou společností si vykupuje představu hledaného štěstí.

Závěrečný svazek autorčiných Vybraných spisů přináší román, který má četné rysy autobiografické a jejž spisovatelka sama přiléhavě charakterizovala jako "obraz živoření spisovatelky, která mimo sháňky po chlebu trudně hledá i svůj poměr k muži, k lidem a ke společnosti". Zvlášťvyzvedla, že "dělnické čtenářstvo najde v Popelu doklady doby a obraz společnosti, s níž je i ono v boji jako ta spisovatelka".

Boj o práva žen na svobodný život a na práci. Nemilosrdná kritika života společnosti na začátku 20. století a zvláště žen tehdejší doby.