Mé srdce, tak jak je

Baudelairův listář čítající na sedmnáct set dopisů není jen sbírkou jedinečných dokumentů o básníkově životě, díle a době. Je to také jakýsi první náčrt autobiografie, při jejímž psaní se básník Květů zla chtěl opírat, jak píše v jednom dopise matce, právě o svou korespondenci. Kniha, kterou už básník nestačil napsat, se měla jmenovat Mé srdce obnažené – nebo volněji a možná věrněji Mé srdce, tak jak je – a měla být nejen historií jeho fixní ideje věnovat se stůj co stůj poezii, umění tak jak mu rozuměl on – a jak mu v mnohém rozumíme dnes i my.