Dumy samotářského chodce

Ve svém Vyznání Jean-Jacques Rousseau odhaluje své nitro a vyzývá ostatní, aby učinili totéž. V Dumách nachází klid v přírodě, podroben „jhu nutnosti“, a ztotožňuje se s řádem, jemuž byl zaslíben. Vypořádává se s bolestmi citlivého srdce, vědom si, že účel života přesahuje zlo těch, kteří se poddávají svým slepým tužbám. Kniha zobrazuje věčný konflikt mezi Člověkem a společností, reflektující vnitřní život člověka, který je volán k vyššímu smyslu. Tento zápas je připomínkou, že skutečná vznešenost je ohrožena temnotou, která nenávidí to, co je opravdově vznešené. Kdo pochybuje, měl by se zamyslet nad místem, které lži náleží v dějinách, a pravdou, jež by měla být základem společenského pořádku. I když lze dočasně bránit Světlu, jeho konečné vítězství je nevyhnutelné. Obě entity, dobro a zlo, mají své místo; nelze vytrhnout jedno bez druhého. Člověk získává hodnotu a sebeúctu jen ve světle, jinak se stává obětí zla. Tato kniha, revizí prvního českého vydání z roku 1913, uznává Rousseaua jako velkého muže, jehož myšlenky mohou získat význam, pokud se jednotlivci postaví za pravdu a spravedlnost, čelí svému „jhu nutnosti“ a zbaví se krve na rukou.