Pokání

Je to jen svědomí, co nutí člověka zpytovat duši, nebo existuje cosi hlubšího, co obyčejný smrtelník tuší? Ian McEwan ve svém posledním románu tuto myšlenku dovedl k dokonalosti. Třináctiletá Briony žije v představách, které ji mají dovést k jasně vytyčenému cíli. S fanatickou úporností a rozvinutou fantazií se snaží přizpůsobit vše, co může, a to, co nemůže, se snaží ovlivnit. Její soukromá hra na život končí tragédií, za kterou by měla činit pokání. McEwan spřádá osudy postav, které se v závěru spojí v silný obraz uplynulého století. Autor klade otázky bez jednoznačných odpovědí, a tak čtenář musí rozhodnout, kterou cestou se vydá - s Briony, jejími spolupachateli, nebo s obětí. Závěr není katarzní, stejně jako není život černobílý. Příběh pokání se dotýká každého, ačkoliv se každý může ztotožnit s obětí. Motiv psaní se prolíná celým dílem, jako by autor cítil potřebu propojit svůj život s životy literárních postav. V tomto díle McEwan dosáhl vrcholu, nabízí elegantní spektrum možných osudů člověka s noblesou a bravurou.