Paramètres
- 208pages
- 8 heures de lecture
En savoir plus sur le livre
Téma samozvaného diktátora je pro latinskoamerickou literaturu poměrně typické, dokonce až obsedantní, a objevuje se v řadě děl. Zatímco jiní autoři volí přesný dobový rámec, García Márquez zpracoval látku po svém a jinak: zamířil k parodii a satiře. Charakteristický styl vyprávění, příznačný pro Sto roků samoty, je zúžen na několik bizarních motivů ze života dosazeného tyrana. Spisovatel překvapuje až hypertrofií obrazů a scén, kdy se ve stále nových obměnách kupí obludné fikce, krouživými pohyby děje a anachronismy je popírán lineární čas, kdy se logika jeví jako naprosto nepotřebná a skutečnost je obrazně řečeno trhána na kusy. Autor místo klasické přímé řeči přechází z jedné osoby na druhou, splétá postavu vypravěče s jednajícími osobami, a vytváří tak podivuhodný obraz „reality“. Skvěle se mu daří zkomponovat rekviem nad figurou jednoho samovládce. Zároveň Márquez nastoluje otázku moci obecně, v románu zaznívá i rozměr existenciální a v neposlední řadě zde hrají svou roli symbolika a motivy smrti, charakteristické pro období barokní....
Nous avons un total de du titrePodzim patriarchy (2005 ).
Achat du livre
Podzim patriarchy, Gabriel García Márquez, Josef Forbelský
- Langue
- Année de publication
- 2005
- product-detail.submit-box.info.binding
- (rigide),
- État du livre
- Très bon
- Prix
- 7,49 €
Modes de paiement
Il manque plus que ton avis ici.
- Titre
- Podzim patriarchy
- Langue
- Tchèque
- Éditeur
- Odeon
- Publié
- 2005
- Format
- rigide
- Pages
- 208
- ISBN10
- 8020711716
- ISBN13
- 9788020711717
- Séries
- Mots clés
- Fiction, Classiques, Mort, Littérature espagnole, Réalisme magique, Littérature hispano-américaine, Vieillesse, Régimes totalitaires, Caraïbes, Littérature colombienne, Roman sur un dictateur
- Première publication
- 1975
- Titre original
- El otoño del patriarca
- Évaluation
- 3,9 sur 5
- Description
- Téma samozvaného diktátora je pro latinskoamerickou literaturu poměrně typické, dokonce až obsedantní, a objevuje se v řadě děl. Zatímco jiní autoři volí přesný dobový rámec, García Márquez zpracoval látku po svém a jinak: zamířil k parodii a satiře. Charakteristický styl vyprávění, příznačný pro Sto roků samoty, je zúžen na několik bizarních motivů ze života dosazeného tyrana. Spisovatel překvapuje až hypertrofií obrazů a scén, kdy se ve stále nových obměnách kupí obludné fikce, krouživými pohyby děje a anachronismy je popírán lineární čas, kdy se logika jeví jako naprosto nepotřebná a skutečnost je obrazně řečeno trhána na kusy. Autor místo klasické přímé řeči přechází z jedné osoby na druhou, splétá postavu vypravěče s jednajícími osobami, a vytváří tak podivuhodný obraz „reality“. Skvěle se mu daří zkomponovat rekviem nad figurou jednoho samovládce. Zároveň Márquez nastoluje otázku moci obecně, v románu zaznívá i rozměr existenciální a v neposlední řadě zde hrají svou roli symbolika a motivy smrti, charakteristické pro období barokní....