Dvanáct křesel

Veselou protiváhou vážných epopejí třicátých let byla dvoudílná románová epopej směšnohrdinská. Ilf a Petrov se snažili vytvořit model ironické, intelektuální sovětské prózy, která hýřila jazykovým a situačním humorem, inspirovaná starými pikareskními romány. Tento pokus se zdařil, a dílo této autorské dvojice zůstává oblíbeným humoristickým čtením. Příběhy "velikého kombinátora" Ostapa Bendera, jehož dobrodružství za pokladem a miliónem, umožnily autorům panoramaticky zobrazit konflikt morálních zásad socialistické společnosti s životním krédem protřelého a poživačného světa. Sledujme příběh sympatického podvodníka Ostapa Bendera, jak se vyvíjí od revuální legrace k společenské satiře. V době, kdy se ve velkém světě diskutovalo o novém životním stylu, bylo v malém světě vše hotovo: přítomny byly "kravata Sen úderníka, sádrová soška Koupající se kolchoznice a dámská potítka Láska pilných včeliček". Ostap Bender se stal pojmem, obdobně jako Josef Švejk v českém prostředí.