Cette série suit les aventures d'un groupe d'amies inséparables qui traversent les joies et les défis de l'enfance et de l'adolescence. Les récits explorent le pouvoir durable de l'amitié, la complexité des relations entre pairs et les précieuses leçons de vie apprises au quotidien. Rejoignez ces jeunes protagonistes alors qu'elles affrontent des conflits, célèbrent des réussites et découvrent le monde ensemble, apprenant à chérir leurs liens quoi qu'il arrive.
Bára, Terezka, Vendulka, Míša a Erika spolu nechodí jen do školy, ale jsou i velké kamarádky. Jednoho dne se však Terezka pod vlivem drzé a nevychované Dorky rozhodne zpřetrhat staré přátelství, protože, jak říká její nová kamarádka, jejich hry jsou nudné a dětinské. Bára, která má i přes všechna příkoří Terku stále ráda, se však s touto situací nehodlá smířit a kdo ví, třeba se podaří napravit hlavu i Dorce. Pro dívky do 10 let.
Bára, Erika, Míša, Terezka a Vendulka jsou dobré kamarádky. Říkají si správná pětka. A správná pětka opravdu jsou. Když do Prahy přijela tetička z Ameriky, holky chytily a na policii odvezly malou zlodějku Ivetu, která chtěla ukrást tetičce peněženku. Další akcí správné pětky bylo uspořádání výstavy malých pejsků, které se zúčastnily děti z celého okolí. Když nastal nový školní rok, uvědomily si Bára s Erikou, jak často se ztrácejí ze šaten čepice, šály, bundy a mikiny. Tehdy si holky řekly, že zloděje chytí. A jak to všechno správná pětka udělala, o tom se dočtete v této knize.
Kamarádství pěti holek nekončí. S Bárou, Erikou, Míšou, Terkou a Vendulkou jsme se seznámili v knize Trampoty pěti holek a Pět holek v akci. Víme, že holky si oblíbily fotografování. Zprvu to byl jen nápad, jak usvědčit velké kluky z šikany. Pak fotografovaly všechno, co je zaujalo, co se jim zalíbilo. Dařilo se jim. Jak běžel čas a ony postoupily do vyšší třídy, napadlo je, že by se mohly přihlásit na výstavu zájmových kroužků pražských škol. Fotografií měly dost. A zúčastnily se i Celostátní výstavy fotoamatérů v expozici mladých fotografů. Správná pětka, tak si říkaly, měla úspěch. A ten jim záviděli kluci, nejvíc Marek Kvíčala, který přišel s nápadem, uspořádat na konci školního roku školní olympiádu. „To se ukáže, kdo zvítězí. My kluci jsme lepší.“ Ale nakonec stejně zvítězily holky. Jak? Přečtěte si to.
Pět holek, které dobře znáte, věrné kamarádky do smrti smrťoucí. Se tentokrát rozhodly, že pojedou do moravských lesů vítat jaro, o kterém Báře vyprávěl strýc Jožin ze Zlína. Rozjely se tam o Velikonocích. Autobusem a samy. Bohužel strýc Jožin musel narychlo odjet do Francie a holky odvezl ke svému dědečkovi do Chřibských lesů. Byl to bývalý myslivec a bydlel se svou babičkou v bývalé staré myslivně. Tak trochu o samotě. Místo vítání jara však holky chtěly chytit zloděje, který ukradl dědečkovi vzácné králíky. Podařilo se. A tam v tom lesem vonícím kraji při dobré chvilce u táboráku jim Erika řekla, že se stěhuje se svými rodiči do Anglie. Bylo to k pláči. Jenže svět se zmenšil. Z Anglie do Prahy je to letadlem jen skok. Takže se loučily i neloučily. Řekly si nashledanou. I my se s nimi loučíme. Snad zase někdy nashledanou.